Expedice INDIE - informace |
Expedition INDIA |
 Expedition - map Maluku-Sulawesi-Bali 2015 Costa Rica 2014 Myanmar and Thailand 2012 South Africa 2011 Mozambique 2011 Svaziland 2011 Philippines 2011 Sri Lanka 2010 Scotland 2010 Ethiopia 2010 Namibia 2009 Sokotra Island 2008 Borneo 2007 Tanzania 2007 Iran 2006 India 2006 India 2004 USA 1993 Europe
 Portrét [Portrait] Reportážní [Reporting] Horolezectvi [Rock Climbing] Krajina [Nature, Scenery] Ostatní [Other] Prostějov [City Prostejov]
 Fotopráce [Commercial] Tapety [Wallpapers] Odkazy [Links] Aktuality [News] Service - zákazník
|
Indická republika leží v jižní Asii mezi Himalájemi a Indickým oceánem. Svoji rozlohou 3 287 263 m je sedmým největším státem světa. Počtem obyvatel již přesáhla 1 miliardu, když v r.1999 údaje uváděly 980 milionů Za Čínou je to druhá nejlidnatější země na světě. V obyvatelstvu to znamená 16% světové populace, ale svoji rozlohou zaujímá pouze 2,4% povrchu světa. Zhruba je možno říci, že hustota obyvatelstva v Indii převyšuje šestkrát světový průměr. Indie leží výlučně v severní hemisféře a maximální vzdálenost od severu k jihu činí 3 214 km a od západu k východu 2 933 km. Celková délka hranice dosahuje 15 200 km, zatímco celková délka pobřeží se zahrnutím ostrovů představuje 7 516 km. Země, se kterými sdílí společnou hranici jsou: Afganistán a Pákistán na severozápadě, Čína, Bhútán a Nepal na severu, Myanmar(Barma) na východě a Bangladéš východně od západního Bengálska. Ostrovní stát Srí Lanka je oddělen od Indie mořskou úžinou na jihu. Indie je administrativně rozdělena do 25 států a 7 přímo spravovaných teritorií. Níže je uveden přehled těchto celků podle počtu obyvatel: 1/ Uttar Pradesh 164.0 mil.obyvatel - 16,2% 2/ Bihar 101.0 - 10,2 3/ Maharaštra 93.0 - 9.2 4/ Západ.Bengálsko 80.0 - 8.0 5/ Andra Pradesh 78.5 - 7.9 6/ Madya Pradesh 78.0 - 7.8 7/ Tamil Nadu 66.0 - 7.1 8/ Karnataka 53.0 - 5.3 9/ Radžastan 52.0 - 5.2 10/ Gudžarat 48.7 - 4.9 11/ Orisa 37.3 - 3.7 12/ Kerala 34.3 - 3.5 13/ Asam 26.4 - 2.9 14/ Pandžab 23.9 - 2.5 15/ Haryana 19.5 - 1.9 16/ Delhi 11.0 - 1.0 (svazové teritorium) 17/ Jamu/Kašmir 9.1 - 0.9 18/ Himachal Pradesh 6.1 - 0.6 19/ Tripura 3.2 - 0.35 20/ Manipur 2.1 - 0.2 21/ Meghalaya 2.0 - 0.2 22/ Nagaland 1.4 - 0.1 23/ Goa 1.4 - 0.1 24/ Arunachal Pradesh 1.0 - 0.1 25/ Pondicherry 0.9 - 0.1 (svazové teritorium) 26/ Mizoram 0.8 - 0.1 27/ Chandigarth 0.7 - 0.1 (svazové teritorium) 28/ Sikkim 0.5 - 0.04 29/ Andamany aNikobary 0.3 - 0.05(svazové teritorium) 30/ Dadra a Nagar Haveli 0.2 - 0.03(svazové teritorium) 31/ Daman a Diu 0.1 - 0.02(svazové teritorium) 32/ Lakshadweep 0.1 - 0.01(svazové teritorium __________________________________________________________________ 996.5 mil.(rok 2000) 100.0% Bombaj s 13 miliony obyvatel je největším indickým městem. Na druhém místě je Kalkata s 11 miliony a následuje hlavní město Delhi s 8 miliony a poté Madras (přejmenovaný na Chennai) s 5 miliony. Nejvíce zalidněnou částí je západní Bengálsko, kde na čtverečním km žije 767 obyvatel a Kerala s 749 obyvateli.Na druhé straně spektra stojí horský stát Arunachal Pradesh s hustotou 10 obyvatel na km čtvereční a celoindický průměr činí 273.V roce 1981 byl 216 a v r.1901 jen 77.Oproti Evropě je podíl žen menší než mužů, na 1000 mužů připadá 930 žen. S výjimkou Himalájí má celá Indie horké tropické podnebí. Horská hradba Himalájí zabraňuje v zimě pronikání studených mas z nitra Asie, takže Indoganžská nížina a severní část plošiny Dekan mají průměrnou teplotu o 3-5 C vyšší, než kterékoliv oblasti na zeměkouli ležící ve stejných zeměpisných šířkách. Indie leží z největší části v pásmu rovníkových monzunů. V zimním období (prosinec – únor) se vlivem pronikavějšího ochlazování souše vytváří nad pevninou oblast tlaku, který je vyšší než nad oceánem a vzduch proudí ze souše k oceánu jako tzv. zimní monzun, který je suchý a má severovýchodní směr. Průměrná lednová teplota v nížině Gangy je v tomto období 15 – 19 C, ve střední a jižní části kolem 22 – 26 0C. V severních horských oblastech jsou teploty kolem bodu mrazu a srážky padají ve formě sněhu. Jinde se sněhová pokrývka nevyskytuje. V tomto období je srážek již málo a stromy začínají ztrácet listí. V březnu a dubnu se vyrovnává atmosferický tlak mezi souší a oceánem a vzdušná cirkulace je utlumena. Teploty stoupají a panuje suché a horké počasí a zámožnější Indové odjíždějí do horských středisek v Himaláji. Květen bývá nejteplejším měsícem. Teploty v Delhi v některých letech dosahovaly až 45 0C. Koncem května se v důsledku silného zahřívání vzdušných mas nad nížinami vytváří oblast nízkého tlaku, do nížiny začíná proudit vlhký a chladnější vzduch od oceánu. S letním monzunem je spjato období dešťů, které trvá od června do září, v jižní části poloostrova ještě déle. Nástup letního monzunu je charakterizován prudkými a vydatnými lijáky a bouřkami. Řeky se vylévají z břehů, půda se pokrývá bujnou zelení rostlinstva. Deště citelně snižují teploty vzduchu. Indičtí farmáři netrpělivě očekávají příchod letního monzunu, neboť na něm závisí podstatná část úrody v roce. V některých oblastech Himalájí je průměrné roční množství srážek až 11 000 mm a tyto oblasti je možno považovat za jedny z nejdeštivějších na světě. Tak jak jsou velké deště pro farmáře požehnáním, tak si i mnohdy vybírají krutou daň ve formě záplav a řada lidí, většinou těch nejchudších, přichází nejen o přístřeší, ale i o život. Značná část indického území leží na poloostrově Přední Indie, a má proto poměrně dlouhé mořské pobřeží, které je málo členité, většinou nízké, ploché s písčitými plážemi a lagunami. Podle povrchových tvarů a rozdílného geologického vývoje lze území Indie rozdělit na tři značně odlišné části: hornatou plošinu Dekan, která vyplňuje vlastní poloostrov Přední Indie, rozsáhlou Indoganžskou nížinu v povodí řek Gangy a Indu a velehorskou oblast Himaláje, která ohraničuje nížinu na severu. Plošina Dekan - je starou tabulí, která ještě v druhohorách byla spojena pevninským mostem Lemurií a Madagaskarem a je jednou z trosek hypotetické pevniny Gondwany. Podloží plošiny tvoří geologicky velmi staré krystalické horniny. Působením mohutného tektonického tlaku, který na tento starý štít působil při alpsko-himalájském vrásnění ve třetihorách, se rozlámala původně zarovnaná tabule v jednotlivé kry, které místy poklesly, místy, zvláště na okrajích, byly vyzdviženy. Severozápadní část Dekanu klesá sráznými svahy pohoří Aravali do nížiny Indu a tvoří zároveň významný klimatický předěl mezi suchými oblastmi pustiny Thár a vlhčími pohořími a plošinami Dekanu. Od pohoří Aravali k jihovýchodu se rozšiřuje pohoří omezené stupňovitými zlomy v Málvskou plošinu budovanou geologicky mladými výlevnými horninami, na nichž se vyvinuly velmi úrodné tmavé půdy. Málvská plošina se pozvolně zvyšuje k jihu v pohoří Vindhja (1350m), které klesá příkrými stupni do hluboko zaříznutého údolí řeky Narmady. Západně od horního toku řeky Mahanadi vystupuje mezi hluboce zaklesnutými údolími Narmady a Tapti divoké pohoří Satpura. Při dolním toku těchto řek leží náplavová nížina Gudžarátská. Jižní část Dekanské plošiny je s výjimkou zvýšených okrajových pohoří Západního a Východního Ghátu povrchově mnohem jednotvárnější. Západní Ghát se příkře svažuje k západnímu pobřeží k úzké nížině Malabarské. Největších výšek dosahuje Západní Ghát na jihu poloostrova v horské skupině Nilgiri (2633m) a Elamalai (2695m). Východní Ghát je nejen nižší, ale i mnohem prostupnější. Největší výšky (1680m) dosahuje severně od ústí řeky Godavari. Indoganžská nížina - odděluje starou plošinu Dekan na jihu od geologicky mnohem mladšího Himaláje na severu. Je to stará prohlubeň vyplněná až do hloubky 2000m říčními nánosy himalájských řek, zvláště Indu, Gangy a Brahmaputry. Vývoj nížiny není dodnes ukončen. Je zajímavé, že mezi řekou Jamunou u Delhi a Bengálským zálivem ve vzdálenosti 1600km existuje na celé délce neuvěřitelně malý sklon 200m. Rozsáhlá společná delta Gangy a Brahmaputry má název Bengálsko a její větší část leží již na území Bangladeše. Na rozvodí mezi Gangou a Indem probíhá intenzivní eroze. Převážná část povodí Indu leží na území Pákistánu.Východně od středního toku Indu se prostírá stepní a pouštní oblast Thár. Místy má ráz písečné pouště s pohyblivými přesypy. Avšak četná suchá říční koryta svědčí o tom, že ještě v nedávné geologické minulosti byla více obdařena srážkami. Himaláj - nejvyšší horstvo světa, patří Indii v celé šíři jen svou nejzápadnější částí. Blízko velkého ohbí Indu v Kašmíru dosahuje v hoře Nangáparvat 8126m. Údolí horního Indu odděluje Himaláj od pohoří Karákorám, v němž na hranicích Tibetu a Kašmíru leží nejvyšší bod Indie Čchokori (Mount Godwin Austen) 8611m. Himaláj je mladé pohoří vyvrásněné ve třetihorách. Jeho hlavní hřeben má na indickém území průměrnou výšku 5500 až 6000m. Nejvýchodnější část Indie při hranicích s Barmou vyplňují Asamské hory, dosahující největších výšek nad 3500m.Svými zaoblenými hřebeny se značně liší od příkrých skalnatých srázů Velkého Himaláje, s nímž vznikly ve stejné geologické době. Dosud se vyznačují zemětřesnou činností. Indické řeky - Indie má poměrně hustou říční síť, která patří vesměs do povodí Indického oceánu. Indické řeky se dělí do dvou typů: K himalájskému typu patří největší řeky Indie: Brahmaputra (2960km, z toho na indickém území 1100km) a Ganga (2700m). Na horních tocích mají prudký spád a tekou zpravidla v úzkých, hluboce zaříznutých údolích. V nížině mají naproti tomu spád nepatrný a jejich údolí tam splývají s povrchem nížiny. V létě se často rozvodňují a způsobují velké škody. Řeky dekanského typu jsou živeny výhradně jen dešťovými vodami a mají velmi nevyrovnané vodní stavy. V období vlhkého letního monzunu jimi protéká velké množství vody, v suchém období se mnohé z nich proměňují v bezvýznamné říčky a jejich průtok klesá pod tisícinu průtoku v období dešťů. K největším patří Godavari (1500km), Narmada (1280m), Krišna (1280m), Mahanadi, Tapti aj. Na mnohých z nich byly vybudovány hydroelektrárny. Hinduismus se dá obtížně definovat jako nějaké specifické náboženství. Nemá zakladatele, žádnou centrální autoritu ani hierarchii. Hinduismus se stal společensko-ekonomickým systémem, jehož podstatou je především příslušnost ke kastě a rodině spojená s dodržováním daných předpisů v rámci náboženského přesvědčení. Člověka nelze konvertovat na hinduistu, musí se tak narodit.Základem hinduismu je staroindické učení o řádu a zákonitosti (dharma), činu a odplatě (karma), neubližování (ahinsa) a vysvobození (mokša). V čele panteonu je trojice bohů (trimúrti) Brahma-stvořitel, Višnu-udržovatel a Šiva-ničitel. Vše, co existuje, pochází od Brahmy a k němu se vrací. Jako stvořitel je povznesen nad vše ostatní. Jeho další existence je možná už jen v meditaci. Višnu a Šiva jsou jen jiným projevem Brahmy. Višnu je také spojován se vším, co je správné a co ochraňuje. Prochází řadou inkarnací (převtělením), např. jako Rama, Krišna a Budha. Šiva jako ničitel je však zároveň tím, bez kterého by život nemohl vzniknout. Višnu a Šiva jsou hlavními objekty zbožňování a od nich se odvozují nejsilnější sekty v zemi. Kromě těchto hlavních bohů existuje řada dalších, již méně významných démonů, strašidel a duchů. Vzdělaný hinduista považuje tyto a zmíněnou trojici jako výraz a jednotu velkého všezahrnujícího nejvyššího ducha. Vedle bohů existují také bohyně, např.Kali, celá v černém a s červeným jazykem a nejvíce obávaná ze všech.Často bývá zobrazována, jak tančí nad „mrtvolou“ Šivy ověšená věncem lidských hlav. Prahne po boji, po krvavé lázni a až do počátku 19.století její choutky bývaly ukojovány i lidskou obětí. Za manželku Brahmy je považována Sarasvati, bohyně učení a vzdělanosti Partnerkou Višny je Lakšmi, bohyně krásy a bohatství. V případě Šivy to je Parvati, která je schopná mnohonásobné přeměny. Šiva je vůči ní štědrý a projevuje jí velkou úctu, a proto ženy někdy právě Šivu v tomto kontextu považují za ideál manžela a symbol mužství. Jedinými strážci a správnými vykladači náboženských předpisů jsou brahmáni. Hlavním poutním a rituálním místem v Indii je Varanasi (Benares), kterým protéká nejsvatější řeka Ganga. V rámci veškeré různorodosti je jednotícím prvkem všeobecná víra v převtělování, karma, jako způsob chování a konání. Hinduisti věří v cyklický pozemský život a kvalita nového života závisí na karmě v předchozím životě. Z tohoto cyklu není úniku. Skvostný život a plnění povinností v rámci dané kasty zvýší šance na příští život ve vyšší kastě. Naopak špatný způsob života může znamenat pokles, a další život může dokonce na sebe vzít i podobu zvířete. Jen na člověku záleží, aby výjimečně dosáhl poznání, které může znamenat šanci na únik z cyklu – osvobození (mokša).V budhismu se takový stav nazývá nirvána, tj. dosažení dokonalého klidu vyloučením všech přání. V souladu s tradicí však ženy nemohou dosáhnout mokši. Mohou však splnit svoji dharmu (řádné chování během života) a doufat, že v dalším kole života se stanou mužem. Pro obyčejného Inda je splnění rituálních a společenských povinností hlavním cílem života na zemi. Nejvýraznějším rysem hinduismu i v dnešním světě zůstává příslušnost každého hinduisty ke kastě. Existuje mnoho stovek kast, které se vyvinuly ze čtyř hlavních, tj. kasty kněží, bojovníků, obchodníků a otroků. Každá kasta má pravidla ve věci chování a jídla, je normální se ženit jen v rámci kasty, příslušníci různých kast by spolu ani neměli jíst. Na nejnižším společenském stupínku se pak nacházejí tzv.nedotknutelní, kteří nepatří do žádné kasty. O pozvednutí jejich bědného postavení se výrazně zasloužil Mahátma Gándhí. Ústava z roku 1950 sice formálně zrovnoprávnila příslušníky všech kast, zákonem z r.1955 bylo kastovnictví dokonce zrušeno, avšak pravidla této soustavy existují dodnes hlavně na venkově. V koloběhu života je hinduista vtažen do rituálů, zvyklostí, písemností atd. jako např.: Svaté texty – spadají do dvou kategorií. Do písemností, o kterých se věří, že jsou od bohů (shruti, co bylo slyšeno), a ostatních, které jsou dílem člověka (smriti,co se pamatuje). Pod pojmem „védy“ se rozumí pravidla a návody, které byly přineseny zvenčí árijskými dobyvateli a jsou „shruti“ tvořící základy hinduismu. Nejstarší sahají do doby před 3 tisíci lety. Byly psány staroindickým jazykem sanskrtem. Texty, které jsou dílem člověka, jsou „literaturou“ mnoha staletí a zahrnují taková díla jako je Kamasutra, Ramajáma a Mahabharata. Mahabharata je nejdelší světové literární dílo, asi 8x delší než řecký epos Iliada a Odysea dohromady. Jádrem příběhu, vzniklého v 1.tisíciletí před Kristem, je konflikt mezi bohy-hrdiny a zlými démony. Události ovlivňuje Krišna (inkarnace Višny), který na sebe bere lidskou podobu. Na válečném voze veze boha-hrdinu, který nakonec triumfuje ve velké bitvě nad démony. Svatá místa – číslo 7 má zvláštní význam v hinduistické symbolice. Existuje 7 svatých měst coby poutních míst: Varanasi (ve spojení se Šivou), Haridwar, kde Ganga vtéká z hor do nížin, Ayodhya (rodiště Rámy), Mathura (rodiště Krišny), Dwarka (legendární místo meditace Krišny, Kanchipuran (velký Šivův chrám) a Ujjain (místo konání hinduistických slavností každých 12 let). Rovněž tak je 7 svatých řek: Ganga, Saraswati (předpokládá se jako podzemní řeka), Jamuna, Indus, Narmada, Godavari a Kanveri. Chrámy – když rozměry chrámu jsou ideální, pak klid a pohoda je všudypřítomná, je v celém vesmíru. Pro hinduisty je právě čtverec ideálním rozměrem a na výběr chrámu se aplikuje komplex pravidel s pomocí astrologie, astronomie a náboženského práva. V zásadě každý chrám je jakoby mapou vesmíru. Protože chrám poskytuje přístřeší pro věřící, je svatým místem. Věřící to respektují obcházením okolo hlavního rituálního místa ve směru hodinových ručiček. Islám k islámu se hlásí více než 12% obyvatelstva Indie. Dostal se do Indie jednak ze severozápadu (v 16.století Mugalská říše ovládala značnou část severní Indie) jednak z jihu prostřednictvím arabských kupců. Islám je monoteistické náboženství a vyjadřuje podřízení vůle Aláhovi. Vše bylo stvořeno jedním bohem-Aláhem. Muslimové mají 5 povinností, tzv. pilířů islámu: oddání se víře, modlitbě (5x denně směrem k Mekce), dobročinnosti, např. ve formě almužny, půstu během dne v době ramadánu a pouti do Mekky alespoň 1x během života. Z řady rozdílů mezi islámem a hinduismem bije do očí rozdíl v zobrazování. Islám se vyhýbá zobrazování osob i Aláha, na druhé straně dosáhl ve výtvarném umění dokonalosti v malbách abstraktně dekorativních motivů. Většina muslimů v Indii jsou sunité a Kašmír je jediným státem v Indii s převahou muslimského obyvatelstva. Tato realita se čas od času projevuje v napětí mezi hinduisty a muslimy nejvíce v Kašmíru, kde doposud existuje živý spor ve věci hranice s Pákistánem. V době dělení velké Indie v r.1947 na současnou Indii a Pakistan náboženské problémy nejen vyvolaly nutnost rozdělení British Raj, tj. Britské říše a velké Indie, ale vedly k nesmírným obětem na životech. Křesťanství cca 20 mil. křesťanů žije především na jihu a zvláště v Kerale.Velký význam pro uchycení křesťanství v této části světa měly objevné a obchodní cesty Portugalců (Vasco de Gama), kteří např. v Goi vytvořili zajímavou enklávu s pozoruhodnými kostely. Sikhismus Celkem asi 18 milionů Sikhů žije hlavně v Pandžábu, kde toto náboženství bylo založeno koncem 15.století. Bylo vzpourou proti kastovnímu systému a dominanci brahmánských kněží. Bylo také pokusem spojit vjedno lepší stránky hinduismu a islámu. Sikhové věří v jednoho boha a odmítají zbožňování idolů. Současně však akceptují karmu. Jejich základním konceptem je khalsa, tj.víra ve vyvolenou rasu svatých bojovníků, kteří striktně dodržují morální zásady. (abstinence alkoholu, tabáku, drog). Sikhové jsou okamžitě rozpoznatelní podle turbanu. Jejich nejsvatějším chrámem je zlatý chrám v Amritsaru, který je dramaticky zasazen do vod velké vodní nádrže (Amrit Sarowar), která městu dala jméno. Budhismus ačkoli se tento náboženský směr zrodil na severu Indie, dnes žije v Indii jen asi 7 milionů budhistů, tedy méně než křesťanů nebo sikhů. Budha je historickou osobností z let 563 až 483 před Kristem. Ve 29 letech si silně uvědomil lidské slabosti a opustil ženu a domov, aby hledal únik od tíhy lidské existence. V 35 letech dosáhl nirvány, stavu plné osvícenosti a osvobození od lidských strastí. Zaujal kritický postoj vůči kastám, závislosti na brahmánských kněží a uctívání božstev. Učil své posluchače hledat pravdu ve svých zkušenostech. Bolesti života mohou skončit, když se vzdáme svých přání a tužeb. Budhismus téměř vymřel v Indii na přelomu 20.století, ale poté došlo k určitému oživení zvláště mezi intelektuály, kteří byli zklamáni hinduismem. Dalšího povzbuzení se pak dočkal v 50. letech v souvislosti s příchodem uprchlíků z Tibetu a také zahrnutím Sikkimu do Indie v r.1975. Zvláště v podhůří Himalájí je možno se setkat se silnou budhistickou komunitou, kláštery a stupami, místy konání budhistických bohoslužeb. Džinismus Má v Indii asi 3 miliony vyznavačů a jeho základy byly položeny v 6.století před Kristem. Džinisté věří, že pouze dosažením úplné očisty duše je možno se dopracovat skutečného osvobození. Cesta k tomuto cíli vede přes prostý způsob života a odříkání, např.hladověním, meditací, odchodem na opuštěná místa. To však mohou víceméně jen mniši. Např. příslušníci sekty Svetambara zůstávají prakticky nazí a jejich dlaně slouží jako misky při žádosti o jídlo. Trochu méně asketicky se chovají členové sekty stavirakalpinů, kteří před sebou umetají cestu, aby nezašlápli nic živého. Přes ústa mají proužek látky, aby náhodou nespolkli hmyz. Zvenčí džinistické chrámy připomínají hinduistické, ale uvnitř překvapují bohatou výzdobou v protikladu k asketickému způsobu života. To je dáno tím, že džinisté věří, že krásu je možno najít pouze uvnitř sebe samého, tedy i chrámu. Zoroastriánství Pochází ze staré Persie, kde byli jeho vyznavači po invazi islámu pronásledováni, a řada jich proto emigrovala do Indie. Věčný oheň v jejich chrámech symbolizuje jejich boha. Čistota duše se dosahuje vyhýbáním se všemu mrtvému. Zakladatel Zaratrušta učil, že pod nejvyšším bohem se odehrává věčný souboj dobra a zla a člověk má svobodnou vůli si vybrat svoji stranu. Některé myšlenky přešly do judaismu. Jedná se o monoteistické náboženství, protikladné k hinduismu. Nejznámějším rituálem je pohřební obřad na tzv.věži ticha. Věž je pohřebním místem, kam se pokládá tělo zemřelého, které je poté vystaveno supům. Zbylé kosti jsou shozeny do centrální prohlubně. Čtvrtý den je nejdůležitější. Duše zemřelého přichází do onoho světa před boží soud pro rozřešení. Sto tisíc vyznavačů této víry dnes žije zvláště v okolí Bombaje a v Gudžarátu. Jestliže národnosti dělíme především podle jazyka, tak v Indii je nejvíce Hindů a jazykem hindi mluví zhruba 40% obyvatel, tj. cca 400 milionů Indů. Další pořadí je následující: bengálština 8,2%, telugu 7,8%, marathi 7,4%, tamilština 6,3%, urdu 5,1%, gudžarati 4,8%, kannadu 3.9% atd. V případě sanskrtu bylo při sčítání v r.1991 zaznamenáno cca 50 000 lidí, tj. velmi nepatrných 0,01%. Jak už bylo řečeno, Indové zdaleka nejsou homogenním národem, a protože neexistuje žádná „indština“, pozice angličtiny po více jak 50 letech nezávislosti zůstává velmi silná a je oficiálním jazykem v legislativě. Celkem však 18 jazyků je uznaných jako oficiálních a při posledním sčítání obyvatelstva bylo zaznamenáno 1600 méně významných jazyků, včetně nářečí. Indické jazyky jsou součástí indo-evropské jazykové rodiny. Na bankovkách je zastoupeno celkem 14 jazyků! V době vyhlášení nezávislosti existovala silná snaha uplatnit hindštinu jako všenárodní jazyk a postupně vytlačit angličtinu. Silnou překážkou se ukázala velká jazyková různorodost, např. mezi severem a jihem. Zatímco na severu hidština je dominantní, na jihu se s ní lze těžko domluvit. Zde také, konkrétně ve státě Tamil Nadu, byla opozice proti hindštině nejsilnější. Zvláště pro vzdělané Indy je angličtina prvním jazykem a pro ne-Hindy bývá druhým jazykem, takže znalost angličtiny v Indii je absolutní výhodou. V Indii se hovoří zhruba 845 jazyky a dialekty, z toho 782 indickými. Mezi indoevropské národnosti patří Hindustánci, Bihárci, Maráthové, Bengálci, Gudžarátci, Rádžastánci, a Pandžábci, mezi tzv. drávidské hlavně Telugové, Tamilové, Kannadci a Malajálamci, mezi Austroasiaty zvláště Santálci. Obyvatelstvo tibetsko-barmské skupiny se v Indii skládá z řady málo početných národností. Jak již bylo řečeno nahoře, cca 50 mil.obyvatelstva tvoří příslušníci tzv. kmenových společenství (Adivadové). Pozn. Staroindický sanskrt, jeden z nejstarších dnes známých jazyků, pokládají hinduisté za posvátný. V Indii neprobíhají jen vleklé válečné konflikty, stejně urputně se v tamní společnosti válčí i o jazyky. Právě sanskrtu hrozí nebezpečí, že definitivně vymře. Dnes sanskrt studuje v Indii jen asi 150 studentů v bombajském Bharátija Vidjá Bhavanu, jednom z nejstarších vzdělávacích ústavů. Má to své důvody. Nezájem je dán především tím, že absolvent takového studia nalezne jen minimální uplatnění v praxi. Za nepatrný výdělek se může stát jen učitelem sanskrtu v některém z ústavů. Dalším důvodem , proč sanskrt umírá, je i skutečnost, že nikdy nebyl jazykem širokých mas. Ve staré Indii ho používaly jen elity, básníci a spisovatelé v něm skládali klasické verše a psali prózu. Někteří indičtí vzdělanci bijí na poplach. Míní, že by bylo opravdu tragické, pokud by se země odřízla od nepřeberného bohatsví prastaré literatury, kterou už by nikdo v originále nedokázal přečíst. Naopak pro kritiky sanskrtu je jeho výuka jen ztrátou času. Sanskrtské vzdělance takový postoj rozčiluje a namítají, že v Indii se nemusí číst Shakespeare nebo Sartre, že mají své vlastní klasiky a že by se Indové měli zušlechťovat a vzdělávat z vlastních kořenů a k tomu potřebují sanskrt. Tyto argumenty nejspíš mají svou logiku, ale málokdo na ně slyší. Smutnou realitou je, že sanskrt v zemi svého zrodu zřejmě bojuje ztracenou bitvu. V 21. století, možná už v některé z prvních dekád, Indie předstihne v počtu obyvatel Čínu a stane se nejlidnatější zemí světa. Někdy v roce 2001 překročila Indie miliardu obyvatel a míra růstu 2% ročně je na tak lidnatou zemi stále relativně vysoká, i když se bude snižovat. Počet obyvatel v Indii během 20.století vzrostl čtyřikrát, v r.1900 měla Indie zhruba 240 mil.obyvatel. Adekvátně vzrostla hustota obyvatelstva , ze 77 na dnešních 273. Poměr žen vůči mužům se v průběhu 20.století snížil na současných 930 na 1000 mužů z 972 v r.1900. Světová statistika v jiných státech, zvláště vyspělých, ukazuje opačná čísla, většinou větší počet žen než mužů. V případě Indie je např.možno se domnívat, že kromě jiných faktorů je to dáno i zvláštním postavením ženy v této společnosti. Předsudky a předpojatostí, děděnými z pokolení na pokolení. Konkrétně tím, že vítanějším potomkem zůstává chlapec? Lidé v Indii nejsou zdaleka homogenní skupinou, nejen z hlediska tradic, zvyklostí, náboženství, ale i svojí podobou. Zkušenější oko na první pohled rozezná menší Bengálce od vyšších obyvatel světlejší pleti ze středních a severních oblastí anebo Kašmíru, kde lidé na sebe jasně berou podobu obyvatel střední Asie. V Ladakhu se více podobají Tibeťanům, a to zejména platí o Sikkimu a Himachal Pradeshi. Naproti tomu Tamilové na jihu mají výrazně tmavou pleť a v Kerale člověk může mít někdy pocit, že se ocitl někde v Africe. Více než 50 milionů lidí ještě patří ke kmenovým společenstvím. Říká se jim Adivadové (Adivasis). Jedná se o potomky původních obyvatel, žijících na území dnešní Indie před příchodem védických Arijců a jižních Dravidů. Po tisíciletí žili nerušeně v horách a v zalesněných oblastech a mluví původním nářečím nesrozumitelným dnešním hindům i muslimům.V posledních 50 letech však byli zbaveni své půdy a donuceni se živit jako zbídačení námezdní pracovníci. Pouze v extrémních podmínkách severovýchodního Arunachal Pradeshe si zachovali ve zbytcích svůj původní způsob života a zvyky. Navzdory mnoha velkým městům a rostoucím průmyslovým aglomeracím zůstává zatím pro Indii více typickým život na venkově, kde žije 74% obyvatel. Střední délka života, podobně jako jinde ve světě, se zvyšuje. Zatímco v r.1950 byla u mužů 32 a žen 31 let, v r.1996 stoupla na 62 respektive 64 let. Zvýšení životní úrovně bylo a zůstává hlavním úkolem všech vlád od získání nezávislosti. Chudoba však je všudypřítomná a HDP na obyvatele je v současné době na úrovni 350 USD. V souladu s pokračující urbanizací je v Indii celkem 23 měst s více než 1 milionem obyvatel. Pestrost obyvatel a světová jedinečnost vynikne pak zejména při zamyšlení nad náboženskou, národnostní a jazykovou problematikou. Staré koloniální přísloví praví: „jestli to můžeš vařit nebo loupat, můžeš to jíst, jinak na to zapomeň“. Zelenina a ovoce by se měly oprat čistou vodou, anebo oloupat. Je třeba dát pozor na zmrzlinu prodávanou na ulici, protože už mohla být rozteklá a znovu zmražená. V Indii často vypadává proud…Ústřicím a mušlím je lepší se vyhnout, mnohdy i mletému masu. Pokud restaurace vypadá čistě a personál také, je větší pravděpodobnost, že jídlo je nezávadné. Pravidlo č.1 je dávat si pozor na vodu a zvlášť led. Známé značky balené vody a limonády jsou zpravidla bezpečné, ačkoli jsou místa, kde se lahve mohou doplňovat vodou z vodovodu. Doporučuje se používat jen zřetelně zaplombované láhve. Opatrnost je na místě v případě ovocných šťáv – mohla být přidána voda. Při pití whisky je dobré dát pozor na led a přesvědčit se, že byl připraven z převařené vody. V horku není vhodné pít podchlazené nápoje, které bývají příčinou průjmu. Mléko nemusí být pasterizované. Nejlepší a nejspolehlivější je pít čaj a kávu. Indický čaj má světovou pověst, i když v Indii se často podává s mlékem, zvyk po Angličanech. Vyplatí se objednat si čaj v konvici a na podnosu (tray tea), což připomíná náš způsob pití čaje. Jinak čaj je vždy vhodným dárkem domů, mimo jiné i cenově. Všeobecně je možno říci, že jídlo a normální pití jsou v Indii velmi laciné, ať v obchodě, či v restauraci. Alkohol je v Indii poměrně drahý, whisky je lehce dostupná jen z domácí provenience. Pravá skotská je neúměrně drahá, ale Indy zbožňovaná. Večer je vhodné se napít piva, v Indii je řada poměrně kvalitních značek. Indická kuchyně je nyní populární ve světě, ale jídlo připravené přímo na místě v Indii, ať už v pětihvězdičkovém hotelu, ve standardní restauraci či doma, je určitě jiným zážitkem a zkušeností. Každý region má svoji jedinečnou kuchyni a zvyklosti a např. jídlo na kari chutná všude jinak. V Bengálsku dominuje ryba na hořčičném semínku s rýží a zeleninou ochucenou kořením jako zázvor, kurkuma a zelené čili. Na druhém konci Indie, při pobřeží, je zásadní ingrediencí jídla kokos. Hlavní příchuť jídlu dodávají lístečky kari, hořčičná semínka s práškem z rozemletého manga, to vše za účelem zvýšení pikantnosti, v čemž jsou Indové skutečnými mistry. Ochucení kari se poněkud mění v Goe, kde mangový prášek je vystřídán červeným nakyslým kořením kokum. Tak či onak, kari v severních provinciích je pestřejší a úprava bohatší přidáním rostlinných olejů anebo čistým kmínovým máslem jako podkladem pro přípravu cibulových, zázvorových anebo česnekových omáček a past. Trvalou součástí jsou rajská jablíčka. Při zvláštních příležitostech se do jídel přidávají ořechy a rozinky, např. kešu oříšky, aby kari pasta-omáčka byla co nejchutnější. Severoindická kuchyně je výrazně ovlivněna obdobím Moghulské říše, a to jídly typu tanduri a kebab. Jídlo připravené na kulatém podnosu thali má své kouzlo i dnes a zvyk přetrval staletí, ačkoli původně zlaté a stříbrné podnosy byly vystřídány méně ušlechtilými kovy. Někdy se thali umístí na stolek těsně u země a konzument sedí se zkříženýma nohama před stolkem na zemi, boty dole a s chodidly odvrácenými od jídla.V jižní Indii je standardem právě thali nebo zelený banánový list místo talířů západního stylu. Banánový list se pak jednoduše vyhodí a není starost umývat nádobí. Okraje thali jsou obklopeny malými mističkami, každá obsahuje jinou pochutinu. Indové upřednostňují jíst rukama, a tudíž bezprostředně po jídle je aktuální si umýt ruce. Konzumace příborem se jaksi k indickému jídlu nehodí. Hlavní potravinou v Indii je rýže, i když na severu země zápasí o prvenství s pšeničným roti na způsob našeho chleba. Nicméně rýže se v severních oblastech vždy konzumuje při významných příležitostech, kdy fantazie nezná hranic. Roti se připravuje několika způsoby, ať už pražením za sucha, nebo na hliněném ohništi, plněné zeleninou anebo sladkou náplní. Chutě se mění podle regionů. Na konci většiny jídel se podává tzv.osvěžovač úst „pan“. Podkladem je tmavozelený list betelu, na kterém je nanesena troška vápna anebo rozdrcený kvítek růže ve formě pasty, přidává se různé koření a rozemletý betelový oříšek, hřebíček, anýzové semínko, kardamon a drcený kokos. Před vložením do úst se z toho udělá rulička. Při zvlášť významných událostech se rulička obalí slabounkým plátkem stříbra. Většina koření v indické kuchyni se původně používala pro své medicinské hodnoty. Některé, jako např.hřebíček nebo kardamon, má antiseptické účinky, jiné, jako zázvor, působí proti nadýmání, a zároveň je vhodné pro zažívání. Kurkuma má hojivé účinky na kůži při poškrábání a popálení. Indičtí zpěváci žvýkají tamarindové listy, aby dosáhli „jemnějšího“hlasu. Indie má pověst země vegetariánů. Nejpřísněšjší hinduisté jedí „pure veg“, zde v jídle nebudete mít ani vejce. Přitom se chlubí i rozsahem ne-vegetariánské kuchyně a některá jídla obohatila mezinárodní kuchyni, jako např. kuře-tanduri, kebab a kari. Jako vegetariánské jídlo se těší velké oblibě jihoindické rýžové palačinky „dosas“. Velké zastoupení u vegetariánů v jídelníčku má kokos. Při cestování na vnitrostátních linkách se letuška vždy zeptá: „Veg or non-veg?“, tj. zdali si dáme vegetariánské jídlo, anebo masitou verzi, většinou jedná o různě upravené kuře. Standardní indické menu není kompletní bez sladkého moučníku, který, jakkoli exotický, bývá často, s ohledem na evropskou chuť, poněkud přeslazen. Na jídelníčku marně budete hledat hovězí, protože kráva se zde považuje za posvátné zvíře. Paradoxně však, protože hovězí zde nikdo nejí, přijdou si na své milovníci tohoto masa, pracující na zahraničních ambasádách. Indičtí kuchaři jsou naučeni pro ně sehnat na trhu nejlepší hovězí z buvolů za cenu mnohonásobně nižší než doma. O tom by mohli vyprávět pracovníci čs. zastupitelského úřadu v New Delhi. Rýže v Indii Rýže je hlavní potravinou v Indii, na jihu se podává prakticky ke každému jídlu V Indii se údajně pěstuje 200 druhů rýže. Ta lacinější se používá na výrobu vloček (poha nebo pawa) a rýžové mouky. Při hinduistické svatbě nevěsta vysype misku s rýží, když překračuje práh svého nového domova, aby jí přinesla štěstí. Praženou rýži svatebčané hází při obřadu do „svatého“ ohně a rýží se posypávají svatební hosté. Používá se při náboženských rituálech, symbolizuje plodnost a štěstí. Nejžádanější rýže je dlouhozrnná „basmati“ pěstovaná na úpatí Himaláje. Basmati zvyšuje časem svoji kvalitu a může se skladovat až 10 let. Čím je starší, tím je méně lepkavá při vaření. Kari a indické koření Název kari vymyslili Angličané jako všeobecný termín pro širokou řadu indického koření. Kari je základem indické kuchyně. Indičtí kuchaři používají minimálně 25 druhů koření a různými způsoby, kombinacemi připravují chuť „kari“. Směs různých koření se nazývá masala. Garam masala je ostrou směsí hřebíčku, skořice, kardamonu, koriandru, kmínu a pepře. Populární je šafrán, který je relativně drahý, barví rýži dožluta a přidává jí na vůni. Šafrán je v Indii vhodným artiklem ke koupi. Balíček 1g stojí kolem 40 rupií tj. 1 USD, což je asi 10x méně než v Evropě. Pro barvení se také používá kurkuma, která má současně konzervační účinky. Chili je k dispozici většinou v prášku a dodává jídlu ostrost. Zelené bývá ostřejší než červené. Zázvor je dobrý na trávení a koriandr se přidává do masaly, protože prý má „chladivé“ účinky na tělo. Silně aromatický kardamon lze najít hlavně v moučnících. Dalším populárním kořením je muškátový oříšek, mák, česnek, bobkový list atd. Hlavní jídla Jídla na kari mohou být jak zeleninová, tak masitá (kuře,skopové,ryby) a při smažení se používá čistý rostlinný olej. Aalu chhole– bramborové kostečky s nakysle kořeněnými zrny cizrny Aalu dum – bramborové kari Dhal – luštěninová kaše, asi nejtypičtější indické jídlo, se vyskytuje všude. Na vesnici bývá společně s rýží jediným menu. Se zelenými zrnky čočky se nazývá moong Korma – vydatné jídlo v kombinaci masa a zeleniny připravené dušením. Po přidáním oříšků k zelenině se nazývá navratan korma Malai Kofta – kulaté knedlíčky smíchané zeleniny a sýra v krémové omáčce Mattar panner – hrášek a kousky sýra v omáčce Saag gosht – maso ve špenátu Vindaloos –horká kari směs v ostré marinádě Sambhar – druh čočkové polévky se zeleninou s nakyslou příchutí Tanduri, biryani Jídlo na způsob tanduri je specialitou severu. Připravuje se v hliněné peci a před tím je marinováno v jogurtové směsi bylinek nebo koření. Zvlášť oblíbené je tanduri-kuře. Jídlo tanduri nebývá tak ostré jako jídla na kari. Biryani je jiným typem mughalského jídla severu. Maso(většinou kuře) se smíchá s ochucenou a zbarvenou rýží a přidají se oříšky nebo sušené ovoce. Dalšími specialitami jsou např. rogan josh, tj.jehněčí na kari, gushtaba, tj.mleté a okořeněné masové kouličky vařené v jogurtové omáčce(v Kašmíru). Populární jsou i rybí speciality, např. krevety, a to zejména v Bombaji,Goi a Kerale. Přílohy V rámci téměř každého jídla je populární dahin, něco mezi tvarohem a jogurtem. Často se podává raita, tj. měkký tvaroh smíchaný s vařenou nebo syrovou zeleninou, zvláště okurkou. Chutney je anglický název pro nakládané ovoce nebo zeleninu ochucené kari. Po jídle se podávají sladkosti, které jsou někdy zabaleny v tenkém stříbrném svitku, který se také konzumuje. Populární jsou např. gajar ka halva, tj. průsvitný a přitom jasně zbarvený zákusek z mrkve, sladkého koření a mléka, kulfi, tj.hmota podobná zmrzlině, typicky s pistáciovou příchutí, iadu, tj.žlutě zbarvené kouličky připravované z cizrnové mouky. Kdekoli v Indii je na trhu dostatek ovoce, třešně a jahody v Kašmíru, meruňky v Ladakhu a Himachal Pradeshi, jablka na celém severu, však oproti evropské chuti jsou značně moučná. Na zahnání žízně se doporučuje kokosové mléko ze zeleného kokosu.Pro Evropana je vždy delikatesou mango, pokud se konzumuje ve správnou dobu, a k nasycení jsou všude k dispozici levné banány. Ananasy jsou nejlepší v Kerale. Místo pomerančů je hojnost mandarinek, zvláště ve střední Indii (známý Nagpur). Indické jídlo končívá paanem, tj. pojídání výrazně zelených betelových lístků s rozdrceným betelovým ořechem. Lístky se podávají s různým kořením (viz nahoře). Betel má jemně omamné účinky, je vlastně návykovou drogou. Po rozžvýkání se vyplivuje na zem a indické chodníky bývají posety rudými skvrnami po těchto plivancích. Dlouhodobé užívání zanechává nepříznivé účinky na zubech a dásních, které se zbarvují rudočerně a betelovým náruživcům mnohdy místo zubů zbývají jen pahýlky. Příležitostní užití je samozřejmě neškodné, a je naopak zajímavým experimentem. Bohatství zvířeny v Himalájích je pozoruhodné. Vysoko položená mrazivá místa Ladakhu jsou domovem jaka, divoké ovce (Ladakh urial), tibetské antilopy, modré ovce(bharal) tibetského divokého osla (kiang) a himalájského kozorožce. Dále se zde vyskytují černý a hnědý medvěd (v Kašmíru), pižmový kabar (zvláštní jelen bez parohů, ale s ušima připomínajícíma zajíce a koňskými zuby v případě samců), svišť, zajíci. V případě kabara se nejedná o klasického jelena. Tento druh byl nemilosrdně loven pro své pižmo, které se užívá v parfumerii. Žádné z těchto zvířat nedosahuje věhlasu sněžného leoparda. Jeho postavení je tak výlučné, že se stal předmětem mnoha mýtů. Na světě zbylo ve volné přírodě již méně než 5000 těchto zvířat a jejich počet dále klesá. Jeho krásná světle šedá srst s černými puntíky slouží jako perfektní kamufláž ve svém prostředí. Bohužel budí silnou pozornost pytláků. Žije v Sikkimu a Arunachal Pradeshi. Ve východním Himaláji stále ještě žije velmi vzácná a půvabná červená panda. Jezera a bažiny Kašmíru poskytují dočasný domov migrujícím vodním ptákům, divokým husám a kachnám, které sem přilétají ze Sibiře na přezimování. V deltě Gangy a Brahmaputry, rozkládající se na ploše 80 000 km čtverečních žijí vydry a asi 700 tygrů, mnoho hadů, mořské želvy, jelení zvěř – ti všichni se adaptovali na slané prostředí tím, že mohou (kromě tygrů) vylučovat sůl ze žláz. Ve sladkovodních ramenech Gangy žijí delfíni, (Šivovi mýtičtí poslové), krokodýli, krabi a mnoho druhů ryb. Jednorohý nosorožec a sloni přežívají v severních travnatých oblastech (viz ohrožené druhy). Nehostinné pouště Rádžasthánu a Gujaratu vykazují také překvapivě rozsáhlou škálu živočichů, např. chinkara (indická gazela), divoký osel, indický vlk, černá koza. Museli se přizpůsobit velkým horkům, slané půdě a chudým vodním zdrojům. Na omezené chráněné ploše 1 500 km čtverečních (les Gir) žijí poslední asijští lvi. Jejich počet se v r.1998 odhadoval na 300. Tito lvi postrádají bohatou hřívu svých afrických kolegů. Opice jsou také zastoupeny, počínaje mimořádně vzácným zlatým lagurem nedaleko hranic s Bhutanem a dalšími druhy, jako hojnějším makakem. Deštné pralesy na jihu obývá makak se „lvím ocasem“, lesklý černý langur (v oblasti Nilgiri) a ohrožený druh lorise štíhlého. Poměrně rovnoměrně se na celém území lze setkávat s divokými psy (dhole), šakaly a několika druhy jelení zvěře a gazel, včetně relativně hojného sambara. Zajímavým zvířetem je promyka indická, neboli mungo, velký nepřítel hadů, zvláště kober. Všude v Indii je možno za malý poplatek zhlédnout u fakírů souboj munga a kobry jako jednu z atrakcí pro turisty. Indie má 238 druhů hadů,z nichž 50 je jedovatých (včetně 20 mořských hadů). Kobra, vyskytující se skoro po celém území, král hadů, alespoň v mytologii, je největším jedovatým hadem na světě, dosahujícím délky až 5m. Z dalších jedovatých hadů lze jmenovat kraitu, Russelovu a šupinatou zmiji. Tito čtyři hadi mají na svědomí asi 10 000 smrtelných kousnutí ročně. Lesy západního Ghátu, které se rozprostírají jižně od Bombaje až k samotnému jižnímu cípu, jsou obdařeny rozmanitou faunou i flórou. Ve vlhkých, poměrně neporušených, ale těžko přístupných místech, žije jeden z nejvzácnějších netopýrů na světě, malý Latidens salimalii, který se živí ovocnými plody, dále tam nalezneme létající ještěrky, které mohou plachtit až 12 m, medvěda pyskatého, divokou kočku, zoborožce a mnoho druhů ptáků. Zajímavá a hojná je fauna v Indickém oceánu a na Andamanských a Nikobarských ostrovech. Nacházejí se tam mořské želvy, delfíni, 225 druhů ptáků, hadi, obojživelníci, stovky druhů motýlů. Na Andamanech je i menší populace slonů (část žijící divoce), která sem byla dopravena původně z pevniny pro práci v lese. Tito sloni mohou uplavat až 3 km mezi ostrovy. Zvláštností na ostrovech je tzv.kokosový krab, který dosahuje váhy až 5 kg, umí šplhat po palmě a klepety rozbíjí ořechy. Ohrožená zvířata Velká zvířata jako slon, tygr a nosorožec jsou obvykle indikací stavu ekosystému. Situace v Indii se bohužel v posledních sto letech dost zhoršila. Tato tři zvířata jsou ohrožena a před Indií stojí velký úkol zachovat jejich plnohodnotnou existenci pro další generace. Po získání nezávislosti se zvýšil počet chráněných území na dnešních 560, včetně 80 národních parků. V r.1972 byl schválen zákon na ochranu divokých zvířat, který má zabránit dalšímu zhoršování jejich životních podmínek. Podobný zákon byl později schválen na ochranu lesů. Indie je jedním ze 143 signatářů konvence týkající se mezinárodního obchodu s ohroženými druhy zvířat a rostlin. Lepším výsledkům však zabraňuje stále se zvyšující počet lidí a hlad po půdě a právě někdy nenasytné požadavky po kůžích a některých orgánech zvířat majících léčivé účinky či působící jako afrodiazika. Indie patří do skupiny 12 zemí s tzv. mega-diversitou (velká rozmanitost), ve kterých se nachází 70% světové bio-diversity, tj.biologické rozmanitosti. Je jedinou zemí, kde se vyskytují jak tygři, tak lvi. Na druhé straně má na červeném seznamu ohrožených druhů celkem 172 zvířat a živočichů. Hlavním ohniskem zájmu je tygr, indické národní zvíře. V r.1997 bylo nejméně 63 tygrů zabito pytláky. Rok 1998 byl vyhlášen rokem tygra. Kritici však poukazují na to, že výdaje vlády v rozsahu 0,2% HDP na ochranu divoké fauny a flóry jsou příliš skromné na efektivní řešení úkolů. Také chudá výzbroj hlídačů mívá malou šanci proti pytlákům. Počty tygrů se v posledních desetiletích udávaly na hranici 4000 kusů, zatímco před sto lety činily kolem 100 000. Tíživá je pozice nosorožce indického, který ztrácí své přirozené prostředí na úkor dalších ploch pro pěstování cukrové třtiny. Jen v blízkosti nepálských hranic přežívají poslední kusy těchto zvířat. Dalším důvodem jeho úbytku je roh, vyhledávaný pro „medicínské“ a eroticky povzbudivé účinky.Úsilí udržet populaci slonů na žádoucí úrovni vedlo k zahájení akce slon v r.1992 pod patronací Ministerstva životního prostředí a lesů. Bylo zřízeno 11 sloních rezervací a na akci byly uvolněny konečně i větší prostředky. Zvláště byl posílen boj proti pytlákům a rangeři (hlídači parků) byli vybaveni auty, vysílačkami i zbraněmi. Dokonce byli odškodněni i vesničané v případech, kdy sizřízení rezervace vyžadovalo zabrání jejich půdy. Mezinárodní společenství se v posledních letech probouzí a nese první plody. Velký význam mají účinnější opatření při potlačování obchodu se vzácnými zvířaty a rostlinami, např. pod heslem „ Don´t buy trouble“ tj. volně přeloženo: nekupujte problematické zboží. Tento obchod v celosvětovém měřítků dělá stovky milionů dolarů a v případě Indie se týká zejména tygřích kostí, rohů nosorožce, hadích a krokodýlích kůží, želvích krunýřů a vzácných motýlů. Sloni a maharádžové Maharádža z Barody se rád nechával vidět na zvlášť vyzdobeném slonovi. Jeho hlavní slon nejen působil okázale, ale byl také stoletým monstrem, jehož velké kly nesly stopy dvaceti vítězných soubojů s ostatními slony. Veškerá dekorace na slonovi byla ze zlata, nejen trůn s nebesy a sedlo, ze kterého maharádža slona řídil. Deset zlatých řetězů bylo zavěšeno na každém uchu slona, každý v hodnotě tehdejších 25 000 Lstg a každý na počest 20 vítězných soubojů. Jak v praxi, tak při slavnostech a obřadech, slon byl vždy preferovaným „dopravním prostředkem“ většiny maharádžů, než se s jejich oblibou začaly dělit přepychové rolls-royces v éře automobilismu. Slon jako symbol kosmického pořádku, zrozen z ruky boha Ramy, v hinduistické mytologii představoval vždy pilíře vesmíru, nebes i mraků. Jednou v roce maharádža v Majsúru pořádal velkou slavnost, kdy se celé město přišlo klanět v hluboké úctě největšímu ze všech slonů v chovu maharádži, aby tak jeho obyvatelé projevili pocity sounáležitosti se silami přírody. Pozice maharádži byla měřena počtem, stářím a „kvalitou“ slonů v jeho stáji. Od hannibalova přechodu Alp na slonech svět zřejmě neviděl takovou přehlídku slonů jako při této hinduistické slavnosti. Tisíc těžkotonážníků bylo oděno v důmyslně upravených přehozech spletených z květin. Do mohutných hlav jim byly zasazeny šperky a zlaté ozdoby. Takto vystrojeni pochodovali městem. Ten nejsilnější nesl maharádžu na zlatém trůnu pokrytém sametovým suknem se zlatými a brokátovými výšivkami, nad ním se tyčil velký slunečník jako symbol moci maharádži. Za ním kráčeli další dva dekorovaní sloni se srovnatelnou výzdobou, ale s prázdnými baldachýny.Mělo se za to, že dva prázdné baldachýny nesly ducha maharádži. Když se průvod přiblížil k davům, ty ztichly v pokoře a poté začaly slavnosti. Na konec slavnosti přišlo vyvrcholení v podobě sloních soubojů, které bývaly dramatickým divadlem. Dva mohutní sloni byli vybráni a vydrážděni do nepříčetnosti a krvavá podívaná končila smrtí poraženého. Indii lze nalézt zhruba 16 hlavních typů lesa.Tropické deštné lesy se nacházejí na Andamanských a Nikobarských ostrovech, v západním Ghátu (pod Bombají v podélném pruhu na jih při pobřeží) a v Asamu. Roztroušené zbytky je možno nalézt i v Orise. Z komerčních důvodů byly značné plochy lesů vykáceny a jejich dnešní podíl se udává oficiálně jako 19% ale ve skutečnosti se blíží více neoficiálním 12%. Od získání nezávislosti přišlaIndie o lesy rovnající se ploše státu Punjab. Vládní opatření proti plundrování lesů však narážejí na zásadní problém získávání palivového dřeva, jehož obstarání je existenční záležitostí indického venkova. Jako palivo se na venkově hojně využívá i usušené kravské lejno a při projíždění venkovem se běžně setkáváme s hliněnými domky oblepenými lejneny, které se takto suší. Pro zpracování je ceněno tzv. růžové a týkové dřevo. Ze santalového dřeva vyznačujícího se typickou vůní se vyrábějí hojně suvenýry. Oblast Himalájí je bohatá na alpskou květenu a na úrovni hranice sněhu nalézáme sasanky, protěž a hořce. Na úpatí hor zavlažovaných monzuny, v oblasti vždy zelené vegetace, roste skořicovník, ořechovník, bříza a švestka. Zdejší subtropické vegetaci se říká terai. Himaláje jsou také domovem rododendronů, které v době květu vytvářejí působivé pestrobarevné koberce. V pouštních oblastech se daří akáciím. Pro jih jsou typické mangrovníkové porosty a palmové háje. V západní části Ganžské nížiny se rozprostírají savany, které však byly z velké části přeměněny na ornou půdu. Po toku Gangy, směrem k východu, ustupuje suchomilná vegetace akácií, eukalyptů a některých palem ostrůvkům tropického opadavého lesa. Skoro ve všech indických lesích se hojně vyskytuje bambus, který místy vytváří nepropustné porosty džunglí. Nejrozsáhlejší džungle se zachovaly při úpatí Himaláje a na pobřežních svazích Západního Ghátu.V pobřežních nížinách poloostrova byly lesy většinou vykáceny a získaná půda proměněna v rýžoviště a v kultury jiných zemědělských plodin. Léčivé rostliny – Když bratr Ramy ležel smrtelně zraněn v Lance, v sídle boha zla Ravany, jeho loajální zástupce Hanuman (opičí bůh) se vypravil na svatou horu v Himalájích pro byliny, které by mu zachránily život. Když tam dorazil, nemohl se rozhodnout, kterou bylinu utrhnout, bylo jich tam tolik. Proto nadzvedl celou horu a přenesl ji do Lanky. Na cestě do Lanky odpadávaly kousky hory na území dnešního západního Ghátu v jižní Indii. Tolik praví pověst o tom, jak rostliny a byliny používané v tradiční ayurvedské medicíně začaly růst v jižní Indii. Celkem asi 2000 druhů léčivých rostlin je popsáno v této souvislosti a alespoň 500 jich z toho nachází praktické využití. Z toho 90% jich roste divoce a obvykle je sbírají Adivasisové, příslušníci divokých kmenů (v Indii jich je asi 50 mil.), ale řada jich je na pokraji vyhynutí.To se týká např. byliny Rauwolfia serpentina, léčící vysoký tlak, která se nachází právě jen v Indii. Poptávka po ní výrazně převyšuje nabídku. Opakuje se to každý rok. Na jednom místě Kutschského zálivu v Gujaratu, kde se poušť stýká s mořem, je místo, kde plameňáci v tisících staví svá hnízda ze slaného bahna, aby přivedli na svět svá mláďata a starali se o ně. To je jeden z mnoha podivuhodných úkazů v zemi, která se může pochlubit bohatým podílem fauny a flóry na světovém dědictví: 65 000 druhů fauny,350 savců, (7,6% světový podíl), 408 hadů (6,2%), 197 obojživelníků (4,4%), 1244 ptáků (12,6%), 2546 ryb (11,7%) a 15 000 kvetoucích rostlin (6%). Ekologie S populací kolem miliardy lidí, rychlou industrializací, pokračováním v odlesňování a závislostí na umělých hnojivech je životní prostředí v Indii je pod velkým tlakem. Zdá se, že legislativa je již dostatečně připravena na zvládání velkých úkolů, ale korupce a mnohdy hrubé zneužívání moci silně narušují její efektivní fungování. Jako pozitivní je možno hodnotit, že mnohé komunity, i na venkově, si problematiku uvědomují, a samy začínají mít iniciativu na záchranu svých domovů, životního prostředí a tradic. Mezi hlavní problémy lze počítat odlesňování, degradaci půdy, znečišťování vody a vzduchu a výrobu energie. Odlesňování – na základě prvního pětiletého plánu v r.1951 byl uznán význam lesů a byl vytyčen cíl na zvýšení podílu lesů v zemi alespoň na třetinu. Dnešní realitou však je 11,7%, ačkoli oficiální údaje uvádějí kolem 19%. Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je rozsáhlé využívání dřeva jako paliva na venkově chudými vrstvami. Tak mizí ročně asi 250 mil.tun dřeva, zatímco přirozená obnovitelnost činí asi čtvrtinu.Dalším náporem je rozšiřování pastvin na úkor lesa. Určitou roli ve zhoršování situace hraje i plundrování lesů se vzácným dřevem pro komerční účely. Znehodnocení půdy –jen 37% půdy v Indii zůstává nepoškozeno vlivem intenzívního používání umělých hnojiv během tzv. zelené revoluce v 60.létech, kdy bylo dosaženo podstatného zvýšení zemědělské produkce. Indie je čtvrtým největším spotřebitelem umělých hnojiv na světě.V letech 1992 až 1996 konečně došlo k zákazu používání jedovatých insektisidů. Nedořešeným problémem zůstává používání pesticidů v souvislosti s hubením hmyzu a potkanů. Roční ztráty na produkci obilí zůstávají vysoké. Vodní zdroje – největším nebezpečím pro zdraví je nedostatek nezávadných zdrojů pitné vody. V r.1993 mělo pouhých 5% populace na venkově a 45% ve městech možnost používat vodu přijatelného standardu. Úřady mají starost, jak spravedlivě rozdělit vodu mezi obyvatelstvo a průmyslové závody. Znečištění vzduchu – v r. 1970 byly v Indii jen 2 miliony vozidel. Dnes jich je více než 25 milionů, z toho 70% dvoutaktních motorů pro auto-rikši.Velkým znečišťovatelem jsou průmyslové závody, postavené zvláště v době překotné industrializace, kdy pro výstavbu neexistovaly přísné limity pro exhalace jako dnes. Výroba energie – specifikou Indie je to, že zhruba 75% elektrické energie se získává z uhelných elektráren, přičemž kvalita uhlí je většinou nízká. V r.1976 byla objevena ropa při pobřeží státu Maharaštra (hl.město Bombaj), ale její zásoby nejsou natolik dostatečné, aby kryly spotřebu, a polovina spotřebované suroviny se musí dovážet. Necelou čtvrtinu energie dodávají hydroelektrárny a 2% jaderné elektrárny. Elektrifikace země je dokončena z 85%, v r. 1970 pouze 20% venkova bylo napojena na rozvodnou síť. Igelitová kultura – s tímto problémem se setkáváme v rozvojovém světě běžně, ať v pouštích Blízkého Východu, či v savanách Afriky. Problém se nazývá plastikové obaly. Podle průzkumu z r.1997 se v hlavním městě státu Goa, Panaji, každý rok použije cca 20 mil.plastikových sáčků. Kdyby všechny tyto pytlíky byly roztaženy po městě, během 10 let by bylo celé pokryto pytlíky Všude v Indii plastikové obaly a láhve zaplňují příkopy, kanalizační stoky a vyskytují se i na plážích a znečišťují turistická centra. Odhaduje se, že 60% použitých obalů se prostě vyhodí a jen 10% je recyklováno. Teprve v poslední době úřady přistupují k radikálnějším opatřením a lze doufat ve zlepšení situace. Vízum: je nutné Občané ČR, kteří cestují do Indie, musí mít cestovní pas, jehož platnost je minimálně 6 měsíců od data vstupu do Indie. Vízum je nutné jak ke vstupu tak k tranzitu. Uděluje se většinou na tři měsíce. Poplatek za jednorázové vízum nebo vízum s více vstupy činí 1 600,-- Kč. Vyřízení víza trvá 7 dní. Vízum nelze získat na hračničním přechodu při vstupu do země. Prodlužování doby pobytu, udělování povolení k pobytu a vydávání nových víz provádějí cizinecké úřady, tkzv. E. R. R. O. - Foreigners Regional Registration Office v Delhi. V hlavních městech provádějí tyto činnosti policejní ředitelství. K prodloužení platnosti víza je nutné si nejdříve opatřit povolení - Letter of Permission - z ministerstva vnitra Indie (Ministry ov Home Affairs). Pokud s cestujícím cestuje i nezletilé dítě, které nemá vlastní pas a je zapsáno v pase cestujícího, je nutné, aby indické vízum obsahovalo poznámku, že je platné i pro dítě. POPLATEK za vyřízení víza 1 600,- Kč Velvyslanectví Indické republiky (Ambasáda) Adresa: Valdštejnská 6,Praha 1 - Malá Strana,11 000 Kontakt: Tel.: 257 533 490 Fax: 257 533 378, 257 533 285, Email: indembprague@bohem-net.cz Provozní hodiny úřadu: Po. - pá: 9.00 - 13.00, 13.30 - 17.30, 16.00 - 17.00 vydávání víz!!! Doporučení o očkování vychází z informací o vaší cestě. Rozhoduje oblast, kterou chcete navštívit, včetně délky pobytu, typu cesty, ročním období cesty, vašeho momentálního zdravotního stavu a předchozím absolvovaném očkování. Více informací vám podá každý lékař a hygienická stanice. Hepatitida - jinak řečeno zánět jater. Symptomy jsou podobné jako u běžných nemocí tj.horečka, stres, bolest hlavy, nevolnost, slabost, ztráta chuti, zvracení apod. Hepatitida A je přenášena kontaminovanou vodou a jídlem. Je nutno vyhledat pomoc a jediná okamžitá a účinná pomoc spočívá v odpočinku, pití dostatku tekutin a vyloučení těžkých a tučných jídel. Hepatitida E je přenášená jako A a může být velmi nebezpečná pro těhotné ženy. Hepatitida B se rozšiřuje nakaženou krví nebo tělními tekutinami, sexuálním stykem, nesterilizovanými jehlami, krevní transfúzí. Průjem - někdy se dostaví jen tím, že člověk se neubrání v horku napití přechlazeného nápoje. Samozřejmě, že záleží na kvalitě vody, kterou pijete, nejlepším pitím v tropech je vlažný čaj, ale takovou radu cestovatelé neradi berou vážně. Vyčerpání z horka – jedná se o dehydrataci a nedostatek soli. Projevuje se bolestmi hlavy, letargií, chabnutím svalstva, třesavkou a únavou. Než zvýšit konzumaci soli tabletkami je lepší zvýšit její příjem v potravě. Malárie – toto onemocnění je rozšiřováno komáry. Je účelné brát antimalarika a používat sprej. Dobré je spát pod moskytiérou nebo v klimatizované místnosti, protože komáři nesnáší vítr a útočí většinou v noci. Příznaky jsou: horečka, třes z náhlého chladu, bolest hlavy a v žaludku, ochablost. Třeba ihned konzultovat lékaře. Úpal – dostavuje se, když se zhroutí zahřívací tělesný systém a objeví se také nebezpečně vysoká teplota. Necítíte se dobře a potíte se. Poté pokožka zrudne. Je třeba se ihned ukrýt před sluncem a zabalit se do mokrého prostěradla nebo ručníku, hodně pít. Výšková nemoc - může se dostavit v Himalájích ve výškách nad 3.000 m při nedostatku kyslíku v důsledku řídkého vzduchu, což působí na svaly a srdce, které nutí k většímu výkonu. Projevuje se bolestí hlavy, letargií, nespavostí, ztrátou chuti, závratěmi. Při zvracení, ztrátě koordinaci pohybů, dráždivém kašli a chrchlání může vést až k fatálním následkům. Je nutný okamžitý nenásilný sestup, použití léků je kontroverzní. Před cestou je nutné navštívit s dostatečným předstihem některou z očkovacích stanic. Některé vakcíny mohou začít působit až po určité době, takže nenechávejte očkování na poslední chvíli. V letištní hale existují dva východy, tzv.zelený (Green Channel), když nemáte nic k proclení a červený (Red Channel), když se na vás vztahuje celní povinnost. Beze cla je možno do Indie dovézt věci osobní potřeby zahrnující: používané věci, fotoaparát či videokameru, notebook, dalekohled, radiopřijímač apod. pokud tyto věci budou zase vyvezeny. Dále je možno dovézt jiné předměty či dárky v hodnotě do 750 Rs, 200 cigaret nebo 50 doutníků a 1 litr alkoholu. V případě, že se jedná o předměty, jež by mohly být sporné při vývozu z Indie, vyplatí se je vyplnit na formuláři TBRE (Tourist Baggage Re-Export Form) a nechat si jej potvrdit celníky. Ostatní věci podléhají clu. Bez vývozního povolení lze z Indie vyvézt všechny věci, jež byly do Indie dovezeny jako věci osobní potřeby a dále veškeré nakoupené suvenýry. Zakázán je vývoz zvířecí kůže, slonoviny, loveckých trofejí, zlatých mincí, zlata a drahých kovů v jiné formě než klenoty (na vývoz zmíněného zboží lze získat povolení od příslušných indických orgánů). Rovněž je zakázán vývoz starožitností starších 100 let, rukopisů a dokumentů starších 75 let. Dále existují omezení dovozu a vývozu valut a nesmí se dovážet ani vyvážet indická měna Indie je země natolik veliká a rozmanitá, že uvažování o návštěvě ještě jiné země v souvislosti s cílovou cestou do Indie je spíše druhotné, pokud ovšem člověk není zrovna na cestě kolem světa anebo je notorický světoběžník. Jako vhodná a dokonce užitečná se jeví však varianta v návaznosti na Nepál, když už člověk cestuje do této oblasti. Hlavním odrazovým místem pro Kathmandu je Delhi. Populární leteckou turistickou kombinací je trasa Delhi-Agra-Khajuraho,Varanasi-Kathmandu. Při letu z Varanasi do Kathmandu je účelné se posadit do levé řady za účelem pohledů na Himaláje. Spojení mezi Indií a Nepálem je zajišťováno nepálskou společností RNAC, která létá do Delhi 2x denně a zatímco Indian Airlines 1x denně. Pro turisty mladší 30 let se poskytuje sleva 25% a není třeba ani studentský průkaz. Orientační ceny letenek jsou jedním směrem z Delhi do Kathmandu cca 150 USD, z Mumbai cca 165 USD, z Kalkaty cca 100 USD a Varanasi cca 80 USD. Po zemi je hlavním hraničním přechodem směrem od Delhi Sanauli, do kterého je vhodné také cestovat z Varanasi, přičemž obyčejné jízdné autobusem vyjde na cca 120 Rs. Z jihu je možno navštívit Sri Lanku, nejlépe z Chennai nebo Trivandrumu. Jednosměrná letenka Chennai-Colombo vyjde na cca 100 USD. Zpáteční letenky obecně nebývají o moc dražší. Světoběžníci se přesouvají z Indie do Bangkoku (a naopak), který je výchozím bodem do jihovýchodní Asie. Pokud má cestovatel neodolatelnou touhu sbírat skalpy cizích zemí a navštívit např. při cestě do Indie Pákistan, existuje tam město, které se opravdu vyplatí vidět a tím je Lahore, pandžábský protipol Amritsaru. Zpáteční letenka Delhi-Lahore vyjde na cca 200 USD. S ohledem na čas od času napjaté vztahy mezi Indií a Pákistanem je dobré si napřed prověřit situaci. Mezi Indií a Barmou (Myanmarem) neexistuje pozemní přechod, letecky z Kalkaty do Rangunu to stojí asi 300 USD. Zajímavou destinací pro milovníky jižních moří a korálových útesů jsou Maledivy, kam je výhodnější cestovat ze Sri Lanky, ale také z Trivandrumu, odkud letenka do Malé vyjde jen na 80 USD jedním směrem. Indie je tak obrovskou zemí, že klimatické podmínky v nejsevernější části jsou úplně odlišné od nejzazšího jihu. Zatímco vedra se stabilizují na planinách, obyvatelé Ladakhu vysoko v Himaláji teprve očekávají tání sněhu v údolích. Podnebí lze rozdělit velmi zhruba na tři klimatická období v průběhu roku tj. horké , vlhké a studené. Z hlediska turistiky je všeobecně nejvhodnější dobou zima od listopadu do února ačkoli himalájské horské oblasti je vhodnější navštívit v létě. Horké období – na severních planinách začíná v únoru a koncem května vrcholí a je někdy na hranici snesitelnosti. Teploty nad 450C jsou ve střední Indie normální a v r.1994 teplota v Delhi dosáhla 500C! V té době je sucho a prašno a vše je jakoby v oparu. Na konci května se začínají projevovat první známky přicházejícího monzunu a vlhkost vzduchu se začíná zvyšovat. Člověk se cítí malátně a bez nálady. Je čas odejít do hor. Právě v tuto dobu ožívají horská střediska v Himalájích a v Sikkimu. Začátkem června roztaje sníh údolích Ladakhu a silnice se otevírají. Vlhké období – monzuny přicházejí nejdříve s varováním a začátkem června propukají na jižním cípu s plnou intenzitou, aby v červenci již pokryly celou zemi. Neprší vytrvale, ale každý den a s přestávkami a mezitím vysvitne slunce. Nastane úleva pro všechny, protože deště znamenají život. Často však v některých oblastech přinášejí povodně a s tím spojené těžkosti. Hlavní monzun přichází od jihozápadu, ale jihovýchod bývá zasažen krátkými a silnými sprškami severovýchodního monzunu, který pak zalévá zemi od poloviny října až do prosince. Chladné období – během října monzuny končí na většině území a začíná nejlepší doba v zemi, která se šťavnatě zazelená. Teploty jsou příjemné, ani příliš teplo ani zima. Vzduch je průzračný a osvěžující. V prosinci a lednu se teploty ve velkých městech na severu v noci mohou přiblížit až k nule, ale to se týká jen vnitrozemí jako Delhi. Sníh v Himalájích přináší možnosti lyžování do tamních středisek. Indie je však vhodnější zemí na vodní sporty, kterým právě teď je nejlepší se oddávat na jihu, kde nikdy není zima a právě v tomto období zde panuje příjemné teplo. V únoru zase teplota začíná stoupat a v březnu už je na jihu zase horko. Nebezpečí může hrozit jen od volně pobíhajících psů (viz 1122) a dále hadů, hmyzu a v moři, protože s divoce žijícími zvířaty se setkáváme prakticky jen v národních parcích a rezervacích, kde návštěva se zpravidla organizuje za doprovodu průvodců. Kousnutí hadem lze minimalizovat vhodným obutím, ponožkami a dlouhými kalhotami. Hadí kousnutí nemá za následek okamžitou smrt, ale brzy by mělo být k dispozici sérum. Ránu je třeba pevně obvázat, místo znehybnit dlahou a vyhledat lékařskou pomoc. Velmi pomůže identifikace hada.Včelí a vosí štípnutí může mít negativní následky jen u alergiků. Proti škorpionům je třeba aplikovat podobný postup jako u hadů. Před koupáním v moři je dobré se informovat o místních podmínkách. Odřeniny od korálů se často hojí pomalu. Medúzám je vždy lepší se vyhnout. Ve vlhkém lese bývají přítomny pijavice, které se přisají na končetiny trekařů. Pomáhá potření místa solí nebo nedopalkem cigarety, po kterém by měly odpadnout. Nejlepší je ochrana předem repelentem. Po každém treku je nutná kontrola kůže s ohledem na možnost výskytu klíšťat, při vytažení je účelné aplikovat krouživý pohyb za hlavičku. Infikovaný hmyz a klíšťata mohou být příčinou následných potíží, které nelze podceňovat. Jakékoli příznaky v podobě horečky, zanícení rány, bolesti, napuchnutí apod. je nutno okamžitě řešit vyhledáním lékařské pomoci. Nejaktuálnější je ochrana proti komárům-přenašečům nákazy, proti které slouží očkování Turisté jsou v Indii přijímáni s respektem a přátelsky. Už proto se vyplatí a je na místě respektovat místní zvyklosti a přistupovat s racionální citlivostí i k některým těžkostem při cestování. Indie je přece zajímavá tím, že je jiná a život zde lidem plyne jinak než v Evropě. Pomáhá přirozená zvídavost a zájem o zemi, její tradice a dění. Navázání komunikace je zde rychlejší než ve vyspělých státech, protože lidé zde nejsou tak stresovaní úspěchem a sami sebou. Náboženská etiketa - zvláštní respekt je třeba věnovat chrámům a místům bohoslužeb a uctívání. Citlivou záležitostí je oblečení i chování, krátké kalhoty a rukávy nebývají mnohdy vhodné. Preferuje se klid a neupozorňování na sebe hlasitou konverzací. Ve většině chrámů je nutné si sundat boty. Nedotýkejte se výzdoby a sošek. V mešitách se žádá, zvláště u žen, pokrývka hlavy. Při odložení bot není vhodné podpatky nasměrovat k božstvu, což by mohlo působit urážlivě. Přísnější etiketa platí u muslimských a budhistických chrámů. V prvním případě se jedná zvláště o ženy, kterým bývá vstup v řadě případů zakázán (i mužům) a které by měly být vhodně zahaleny. V budhistických chrámech jsou nohy považovány za nedůstojné a za nejnižší část těla, proto je zakázáno jimi mířit nejen k božstvu ale i k druhým lidem. Cizinci by se také neměli dotýkat hlavy místních lidí, pokud to nevědomky uděláte, měli byste se okamžitě omluvit. Etiketa při fotografování a filmování – při fotografování lidí je vhodné se jich napřed zeptat, při pohřbu, náboženském obřadu a koupání se to považuje za neslušné. Také používání blesku uvnitř chrámů bývá zakázáno. Pokud se jedná o významnější památku, většinou se platí za možnost použití fotoaparátu nebo kamery, a to v relaci zhruba 25 Rs za aparát a 50 Rs za kameru. Indie je demokratická země, ale v zemi by se neměly fotografovat vojenské a strategické objekty. Indie má komplikované vztahy s Pákistánem a je rivalem Číny v oblasti, takže i mosty, letiště, hraniční přechody apod. je lépe vynechat při fotografování. Etiketa při jídle a společenské chování – mnoho Indů, zvlášť ze středních tříd ve městech, si osvojilo západní způsoby chování. Také zvyklosti Angličanů zde zapustily poměrně hluboké kořeny. Na vesnici tomu však je jinak. Nedotýkejte se tam jídla nebo jídelních souprav a pomůcek, které používají místní lidé. Při setkání používejte vždy pravou ruku, ať už se jedná o jídlo nebo peníze. Pokud jste pozváni do rodiny na jídlo, sundejte si boty pokud váš hostitel tak také učiní a umyjte si před jídlem ruce. Nikdy nechoďte do kuchyně, ani by vám nemusela být sympatická. Kuchyně bývají dost zakouřené od ohně, oheň není jen racionální prostředek pro ohřev jídla, působí emocionálně a je uctíván a i proto přechod na plyn a elektřinu je pomalý nehledě na ekonomickou stránku věci. Nudismus je zcela vyloučen a koupání i na odlehlých místech např. „topless“ je nepřípustné. Indické ženy i při koupání používají většinou sárí. Zdravý rozum a přiměřená obezřetnost jsou nejlepší obranou proti nepříjemným událostem. Úvodem je třeba říci, že Indie je bezpečná země i pro samotně cestující turisty. Vyskytují se však místa, kde se mohou vyskytnout problémy. V posledních letech došlo k několika případům zmizení cizinců včetně vražd v údolí Kullu v Himachal Pradeshi. Tato oblast je střediskem výroby charas (marihuany) a místní drogová mafie je v podezření z účasti na událostech. Vyvarujte se proto samostatného treku a buďte opatrní v případě, že místní obyvatelé vám nabídnou čaj apod. a vždy se řádně registrujte ať v hotelu či kempu. Také všichni sadhus (asketové, svatí muži) nemusí vždy být tím, za co se vydávají. Ženy by měly být opatrnější v Goi a v Radžastánu a nechodit osamoceně na pláž v noci. Radžastán je muslimský stát a ženy by zde měly nosit střídmější oblečení, mít zahalené paže a nohy a vystříhat se těsnějším oblekům. Přední část autobusu bývá neoficiálně vyhrazena pro rodiny a ženy bez doprovodu. Obecně platí, že žena bez doprovodu je středem větší pozornosti a její cestování v oblastech, které nejsou turisticky zavedené, je netypické a spíše neobvyklé. Jako dnes všude na světě, někde více a jinde méně, i v Indii se krade. Nejdůležitější cennosti, pas, letenku a peníze, není absolutně vhodné nechávat na hotelu, ale uložit je do hotelového sejfu. Pas je lepší však mít vždy u sebe. Při noční cestě vlakem se doporučuje zamknout zavazadlo na zámek. Zloději se vyskytují především ve vlacích, kterými často cestují turisté např. v expresu z Delhi do Agry, Jaipuru, Varanasi atd. Někdy se může odehrát i tzv. drogová epizoda, kdy cestovateli se nabídne čaj s drogou a při probuzení je zavazadlo pryč. Existuje hodně způsobů jak cizince okrást. Snad ten nejotřesnější se několikrát odehrál v Agře, a to lehkou otravou jídla a pak následným nákladným léčením. Ve vlaku falešný průvodčí může „zkontrolovat“ jízdenku a vrátit již použitou a vystavit turistu pokutování kontrolorem. Pozn.: MZV ČR důrazně žádá občany ČR na soukromé cestě, aby se vyvarovali jakýchkoli cest do Kašmírského údolí. Každoročně zde dochází k případům postřelení a dokonce i zastřelení cizích turistů a mnoha dalším nebezpečným situacím, z nichž nejčastěji se jedná o zadržování jako rukojmí. Jedinou stabilní oblastí v Kašmíru je oblast kolem Ladakhu (Leh). Drogy Časy, kdy Indie byla relativně bezpečným rájem levných drog (tráva, hašiš), jsou pryč. Postihy ze zákona jsou nyní tvrdé a při usvědčení je minimálním trestem 10 let. Speciální protidrogová opatření byla zavedena v Goe, kde podezření se často ztotožňuje s usvědčením. |
VÝPRAVY - Expedition
FOTOGRAFIE - Gallery
OSTATNÍ - Other
INFORMACE
 |
| David Kolba photography | © 2019 | | | mapa serveru | |  |