Andaman and Nicobar islands - Andamánské ostrovy - 2006
Marco Polo třinácté století - "Ti lidé nemají krále a jsou to pohani, kteří nejsou
o nic lepší, než divoká zvěř. Všichni lidé nea ostrově Angamanian mají hlavy
jako psi...jsou krutí a snědí každého, na koho narazí".
Dnes je prokázáno, že se nic podobného na Andamanských ostrovech nedělo.
V osmnáctém a devatenáctém století byli Andamány objeveny misionáří a obchodníky.
Často však byli odrazeni nemocemi a nedostatkem vody a potravin. V roce 1977
se stal přístav na Jižním Andamánu místem pro trestaneckou kolonii, dnešní Port
Blair. Byli sem deportováni hlavně političtí vězni. V té době vládli Indii a
těmto ostrovům britové. Mnoho lidí zahynulo ve věznici a při střetech s domorodci
v pralesích. V roce 1864 byl počet trestanců na Jižním andamánu již 3000. Začala
se stavět nová věznice, ze které je v současné době muzeum. V roce 1919 byla
trestanecká kolonie brity zavřena a za druhé světové války okupovali ostrovy
Japonci, kteří mučily a povraždily mnoho domorodců, podezřelých s kolaborace
s Brity.
Pochybuji, že tito domoprodci mohli mít nějakou představu o válce, která se jich
naprosto netýkala. dokonce bombardovali kmen Džaravů.Po válce začali zemi kolonizovat
uprchlíci z Bengálska a Bangladéše, převážně hinduisté z nižších kast.Od roku
1951 vzrostla populace desetkrát. Nové obyvatelstvo převážilo početně původní
obyvatele, kterých je dnes asi jen půl procenta. Kontakt mezi současnými a původními
obyvateli je dnes omezený a často ne moc přátelský.
(článek ještě není dokončen)
JIŽNÍ INDIE - 2004
Hampi (Vidžajanagar) – Přesto, že je dnes tato malá vesnice už velmi vyhledávaná
turisty, zachovává si Indickou exotiku se vším všudy. Chrámy, obřady,
trhy, lidé, typicky Indický venkovský život, který tu zřejmě plyne a
výrazně se nemění stále stejně po staletí.
Do Hampi se sjíždí za boulderingem spousta lezců z celého světa včetně
těch nejzvučnějších jmen. Působí tu např.Chris Sharma, nebo Kurt Albert,
kterého jsme také potkali.
Je to ideální místo pro ty, jenž hledají nové směry a cesty ve skalách,
nebo také výborný trénink pro ambiciózní lezce místo umělé stěny v zimním
období. Ve skalách rozhodně není přelidněno, naopak si odpočinete od všudypřítomného
chaosu a hluku Indických měst a vesnic. Okolní krajina poskytuje desítky
kilometrů plochy poseté žulovými balvany nejrůznějších tvarů a velikostí.
Poušť je vyprahlá, sem tam nějaká dřevina či kaktus. Občas narazíte na
zbytky starého chrámu. Lézt se dá ovšem pouze brzy ráno, když ještě není
horko a v podvečer s nádherným západem slunce, který vrhá poslední zbytky
světla na kokosové háje a rýžová pole.
Přes den lenošit, nebo vyjít za památkami z 15.stol., kdy bylo město Vidžajanagar
na vrcholu své slávy. Pro osvěžení si dejte čerstvé kokosové mléko, nebo
šťávu z banánu, ananasu, pomeranče a jiných tropických plodů. Pozor na
všudypřítomné opice, můžou vám ukrást něco z batohu a už to nikdy nespatříte.V
případě peněženky je to nemilá záležitost. Setkat se zde můžete i s kobrou.
Taky by se tu měl pohybovat nějaký druh leoparda, ale na toho narazíte
asi jen velmi vzácně. Od prosince do konce února je asi nejlepší čas na
návštěvu Jižní Indie. Není ještě tak extrémní horko a rozhodně nezaprší.
Takže pláštěnku a gore-texovou bundu nechte doma.
Od balvanů kolem města pokud vím neexistuje průvodce. Myslím, že by ani
nemělo smysl, kdyby existoval. Na své si tu přijde jak začátečník, tak
špičkový lezec.
Ubytování je všude ve městě, ale pokud chcete klid, je nejlepší se vydat
za řeku Tungabhadru, kde vás ochotně převezou za poplatek zhruba 5-10 Rs,-
šlachovití převozníci na kulatém člunu. Poplatek se samozřejmě mění z nejrůznějších
důvodů, např. máte batoh, nebo jste noví a vykulení, v tom případě je převoz
pochopitelně dražší.
Ceny ubytování se pohybují zhruba 100 – 200 Rs,- za noc (bungalov pro 2
osoby). Stále se zdražuje.
Přeji příjemný pobyt a spoustu zážitků v pozoruhodné krajině exotické Indie.
(Publikováno v časopise EVEREST - jaro 2005)
|